Azalka je perfektní jako bonsai v bonsaistice se z praktických důvodů řadí azalky do stejné skupiny jako rododendrony. Zásady pro jejich tvarování a způsoby vystavování jsou prakticky totožné. Azalky ovšem nabízejí díky své větší variabilitě (především velikosti listů) více detailních možností.
Slovo bonsai je vlastně složeninou dvou japonských slov: bon a sai, přičemž „bon“ značí misku a „sai“ strom nebo také sloveso sázet. V japonštině to zní spíše jako pun-sai, s důrazem kladeným na vyslovení slova sai. Bonsai tedy doslova znamená „strom v misce.“ Jen rostlina a vhodně zvolená nádoba mohou dohromady tvořit bonsaj.
V zemi svého původu je pěstování bonsají vnímáno spíše jako druh umění. V našich končinách chybí k tomuto pojetí kulturní tradice a především systém „následovníků“, kteří by se o bonsaje starali i po smrti jejich tvůrce. Nejstarší bonsaj v Evropě má dnes asi 230 let, ale v Japonsku jsou k vidění i mnohem starší exempláře.
Základní bonsajistické styly pro azalky
Pěstované bonsaje odrážejí pokud možno co nejpřesněji přírodní tvary a situace. Každý styl lze velmi přesně popsat. Azalka jako bonsaj může být tvarována do šesti základních stylů, ale zkušení bonsajisté dokážou těmto krásným rostlinám dát téměř jakoukoli podobu.
CHOKKAN – vzpřímený styl
Styl Chokkan si bere za vzor osamělý strom stojící ve volné krajině. Dobře se hodí pro azalky se silným kuželovitě se zužujícím kmenem (na kterém nesmí být patrné žádné zásahy). Dolní třetina kmene je bez větví, ty zbylé rostou rovnoměrně na všechny strany. Miska má jednoduchý hladký tvar s pevnýma nohama.
MOYOGI – volně vzpřímený
Azalka pěstovaná v tomto stylu má na několika místech křivolace ohnutý kmen. Odkazuje to na její původní domovinu a drsné horské podmínky. Bonsaj ve stylu Moyogi má zobrazovat právě strom formovaný zimními sněhovými peřinami a nedostatkem světla ve chvíli, kdy ho přerostou jiné rostliny. I v této úpravě je spodní třetina kmene bez větví. Vrchol koruny však není vzpřímený, ale měl být být zhruba v místě nad patou kmene.
KENGAI – kaskáda
Azalky pěstované jako Kengai jsou velmi oblíbené. Pohled na zářivý vodopád květů je úchvatný. Styl zobrazuje strom se silným kmenem sklánějící se na okraji propasti. Všechny větvě míří jedním směrem – dolů. Použitá miska je užší a hluboká, ale hlavní větev by se měla dostat až pod její úroveň. Vždy stojí na podstavci.
HAN-KENGAI – polokaskáda
Spíše než ve strži roste azalka Han-Kengai ve skalní puklině nebo na stráni. Její spodní větve padají dolů, ale nikdy se nedostanou níže, než je dno misky. I tento styl vystavujeme na podstavci.
SAIKEI – krajinka
Azalky mohou tvořit součást půvabné scenérie. Velmi dobře se dají zkombinovat s kompaktními jehličnatými stromy (jalovec) nebo s druhy s kontrastní barvou listů (japonský javor). Velmi oblíbenou Saikei je tzv. „skála na ostrově.“ Využívají se při ní porézní kameny z mořského pobřeží, které se za pomoci vytvoření umělých dutin osází vhodnými rostlinami. Předlohou pro Saikei bývají často obrazy známých japonských malířů.
BUNJINGI – literát nebo styl literátů
Bunjingi patří mezi tzv. neformální styly a ty nejoceňovanější bonsaje azalek jsou tvořeny právě v neformálním stylu. Tento styl nemá žádná pravidla. Používají se při něm stromky s tenkým kmenem a sporým olistěním (často uměle odstraněným). Malá a řídká koruna dává vyniknout zajímavým změnám kmene nebo linií větví, které jsou pro tento styl charakteristické. Konečný výsledek může být velmi variabilní, přesto se tento styl tvoří obtížněji než jakýkoliv jiný.
Nápady jak si ozdobit staré kvetináče
Díky za pěkný článek o Azalce letos jsem se rozhodla vyzkoušet udělat si s Azalky bonsaj, slyšela jsem to od sousedky, že to četla na Pardubkách je to zajímavé.
Už se nemůžu dočkat o víkendu jdu na to.
Azalek mám spousta nevíte někdo jakou přesně vybrat jestli je to jedno nebo raději mladou nebo starší?
Díky
Kamča