Úvod » Zahrada » Citroník jakou má historii a odkud pochází

Citroník jakou má historii a odkud pochází


Botanický původ citronovníku není přesně znám. Pochází z Asie, odkud se díky aktivním obchodním stezkách dostal ve starověku až do Středomoří. Z původně okrasné rostliny se rychle vyvinula uznávaná léčivka. Ve středověku byl naopak kladen důraz na chuťové vlastnosti plodů. Bytová kultura citroníků se rozšířila až v polovině 19. století a to kupodivu z Ruska.

Geneticky nejstarší rostliny se podařilo objevit na úpatí Himálaje a to konkrétně v Indii a Indočíně. Právě odsud se pravděpodobně citroník rozšířil do Číny, kde existují písemné záznamy o jeho pěstování a léčivém využití již z doby 2 200 let před naším letopočtem, archeologické nálezy však dokládají využití citroníků ještě o 800 a možná i více let dříve. Čínské označení pro citrón je limung, což znamená užitečný pro matky. Citróny se používaly jako posilující lék a také při léčbě některých plicních chorob.

Příchod citroníku do Evropy

Někdy během starověku se citroníky dostaly až do Mezopotámie, kde bylo k jejich pěstování velmi vhodné klima. Egyptský faraon Menkaure (okolo 2500 let př. n. l.) používal směs citrónové šťávy a česneku pro udržení vitality. Dožil se 63 let, což byl na tehdejší dobu opravdu úctyhodný věk. Egyptští lékaři používali citróny také jako prostředek proti průjmu, zvracení a horečce.

pěstování citroníku

Od Egypťanů se naučili citroník pěstovat i Řekové a od nich ve 4. století př. Kr. i Římané. Tehdy se citroníky začaly konečně pěstovat i na území Evropy. Podle oblíbené báje pojídala Gaia (bohyně země) citrony zrovna ve chvíli, kdy obdržela zprávu o svatbě Jupitera a Juno, proto byly v Řecku citróny oblíbeným svatebním dárkem. Římané předepisovali citrónovou šťávu jako lék proti otravě. Po úpadku antické civilizace se na citroníky na nějakou dobu zcela zapomnělo.

Nakupujte levněji srovnávejte ceny

Porovnávejte ceny

Osiva a semínka

A mnoho dalších nabídek pro pěstitele a zahrádkáře

Porovnání cen a srovnání

V 10. století citrón na svých výpravách znovu objevili Arabové a přinesli jej do Palestiny. Odtud se ve 14. století díky křižáckému tažení opět dostal do Itálie. Zatímco arabští lékaři využívali plody citroníku na celou řadu obtíží (od žaludečních nevolností a otrav až po léčení řezných zranění), v Evropě byly citroníky ceněny jen jako okrasná dřevina v parcích a zahradách.

Změnu přinesla až renesance. Citróny byly vychvalovány jako zázračný lék proti moru. Hodily se i jako antiparazitikum (užívány vnitřně) a účinné diuretikum. Dvůr francouzského krále si zvláště oblíbil citrónovou limonádu jako osvěžující a posilující prostředek.



Od komerčního pěstování citroníku až k bytové kultuře

Citroník

Citronovník začali komerčně pěstovat teprve v 18. století v italském Janově. Lákavé ovoce vychvalovali obchodníci především pro jeho kulinářské vlastnosti. Nastrouhanou kůru doporučovali jako skvělý prostředek k dobarvení a ovonění těsta, šťávu seznávali jako vynikající k rybám a světlým masům.

Četné objednávky ale přicházely především z Ruska, kde byl citrón využíván jako účinný prostředek proti kurdějím. Podle nařízení z roku 1757 měl každý námořník denně nárok na 30 gramů vylisované šťávy. Citróny pomáhaly i proti revmatickým bolestem.

Největší citroníková plantáž se i dnes nachází v Itálii. Největší podíl na produkci citrónů však drží Indie (asi 16% celosvětové produkce) a hned za ní Mexiko (cca 14,5%). Mezi významné exportéry patří i Argentina, Čína, Brazílie, USA a Turecko.

I tradice pokojového pěstování citronovníku pochází z Ruska. V roce 1860 dostal obchodník I. S. Karachistov od tureckého paši neobvyklý dárek – řízky citroníku. Od něj se rostlinky dostaly až do městečka Pavlov, kde se překvapivě dobře uchytily.

Malé kompaktní stromečky vzbudily mezi obyvateli velký zájem. Vlivem husté městské zástavby nebyly totiž u většiny domů povoleny zahrádky. Stromky kvetly a plodily i v bytových podmínkách. Ty větší účinně zachytávaly všudypřítomný prach.

Nově nabyté zkušenosti si amatérští pěstitelé nenechali pro sebe a záliba v pokojovém pěstování citroníků se brzy rozšířila po celém Rusku, a odtud dál do Evropy. Jen pro zajímavost, od roku 2005 je Pavlovský citrón (Pawlowski Lemon) jedním z oficiálních symbolů města.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..