Výstava Doba plastová je připomínkou padesátiletého výročí dvou významných sochařských symposií Artchemo věnovaných plastům, která se uskutečnila v Pardubicích v letech 1968 a 1969. Výběr děl i teoretické zázemí projektu jsou odrazem změny ve vztahu společnosti k syntetickým materiálům. Výstavní projekt konfrontuje díla z konce 60. let se současným uměleckým pohledem na možnosti a úlohu plastického materiálu.
Na uměleckých projevech využívajících syntetickou hmotu ukazuje ambivalentní vztah člověka k plastům a upozorňuje na propojení vědy a umění. Reaguje na aktuální situaci i lokální historii. Zachycuje cestu od experimentů a nadšení po současnou deziluzi spojenou s jejich environmentálními a ekologickými aspekty.
Na výstavě si můžeme klást hned několik otázek, a to například: Jaká byla atmosféra doby Artchema, kde vznikl nápad a jak mohl vypadat jeho průběh v překotných událostech léta roku 1968 a následný vývoj v roce 1969? Jaké byly možnosti používání materiálu tehdy a dnes? Kam se posunula doba historicky, sociálně, politicky? Je aktuální situace alarmující svými objevy a svou opětovnou spoluprací umění a vědy? Jaký je vztah lidského těla a plastu? Jaké pocity v nás materiál vzbuzuje dnes a jaký máme přístup k znovuvyužívání hmoty?
První část výstavy je věnována symposiu Artchemo a připomíná tvorbu z obou ročníků, ale také doplňuje díla dobovými náčrtníky, krátkými dokumenty z výstavy v Galerii Václava Špály v Praze uskutečněné v roce 1970 a vzpomínkovým dokumentem s historikem umění a kurátorem symposií Jaromírem Zeminou.
Symposia Artchemo se uskutečnila díky iniciativě pardubického fotografa Jiřího Tomana, historika umění a kurátora Jaromíra Zeminy a výtvarníka Františka Kyncla. Jaromír Zemina vybíral a oslovoval účastníky symposia a působil jako teoretik a zároveň komisař symposií.
Jiří Toman se staral zvláště o praktickou organizační stránku a tvorbu umělců v dílnách. Symposií se účastnilo celkem deset umělců, kteří měli rozdílné zkušenosti a názorově se klonili k různorodým tendencím, od figurativních přes konstruktivní po minimalistické.
Mezi nejvýraznější práce s formou či příklonem k experimentu z prvního symposia v roce 1968 patří skupina skořepin z umaplexu od Jiřího Ševčíka, dále reliéf se silným sociálně-historickým podtextem od Jozefa Jankoviče; z roku 1969 to jsou figurální sochy od Jana Hendrycha, nebo figurální dílo na pomezí obrazu a sochy od Rudolfa Volrába či objekt od Václava Mergla využívající klasičtější kombinaci nalezených materiálů.
Druhá část výstavy představuje obrat ve společnosti po roce 1989. Technologický pokrok s ohledem na vývoj a rozšíření materiálu je zrychlený natolik, že ho nestíháme sledovat. Plastická hmota je všudypřítomná, ale už ne tak okouzlující, jako dříve. Pro některé umělce se stala signifikantním vyjadřovacím prostředkem, a to jak díky formě, tak i díky své dostupnosti.
Výčet autorů pracujících s plastem by mohl být téměř nekonečný a dokládá jen definici současné doby jako plastové. Představení autoři tvořící po roce 1989 se staví k materiálu nejen jako k látkovému skupenství, hmotě, ale také jako k materii plné symbolů. Na jedné straně sledují formální znaky a vtělují mnohačetné významy objektu samotnému.
Na druhé straně experimentují s jeho hodnotou, vlastnostmi, funkcí a zkoumají další užití materiálu. Využívají použité plastové nádoby pro vyjádření myšlenky i vzniku nového, více či méně užitného díla a spojují nespojitelné nebo se zamýšlejí nad sériovostí výroby (L. Jezbera, V. Richterová, J. Daněk, M. Rejent, V. Hajnová).
Poukazují k prostředí, k tělu a tělesnosti (K. Gebauer, J. Höschlová, N. Timková). Tělo je zde jako model i nástroj transformováno do symbolů či jiných identit a má silnou sociální výpovědní hodnotu. Dále je představen svět materiálu v průzkumu jeho limitů a přístupů k recyklaci (D. Kinský, J. Kovařík, Nick Zypr) a v reflexi odpadových předmětů (J. Havelková). Současná díla se performativně obracejí k odpovědnosti publika (D. Helán, J. Daněk), zaměřují se na hru významů i na způsoby uplatnění DIY („Udělej si sám“). Kladou tím otázky týkající se budoucnosti materiálu i lidského života na zemi.
doba trvání výstavy: 26. 6. – 6. 10. 2019
místo konání: Východočeská galerie v Pardubicích, Zámek 3 – mapa
Vystavující umělci Pardubice Doba plastová
Josef Daněk, Kurt Gebauer, Vladana Hajnová, Jolana Havelková, David
Helán, Jan Hendrych, Juliana Höschlová, Dalibor Chatrný, Jozef Jankovič, Ladislav Jezbera,
Daniel Kinský, Stanislav Kolíbal, Václav Mergl, Marek Rejent, Veronika Richterová, Jana
Skalická, Miloš Ševčík, Nik Timková, Rudolf Volráb, Nick Zypr.
Projekt byl realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR.
Nad výstavou převzal záštitu Roman Línek, první náměstek hejtmana Pardubického kraje.
Bohatý doprovodný program informace naleznete zde – www.vcg.cz/doba-plastova